Doprava do celé EU · v Nizozemsku od 49 € zdarma14 dní na odstoupení od smlouvyZákonná záruka 2 roky na všeDoručení 2-4 pracovní dny

Pomáhají kočky majitelům? Psi, kočky a batolata v testu

30 července 2026 · Výzkum

Maďarští vědci sledovali 38 psů, 22 koček a 19 batolat, když blízký člověk hledal schovanou houbičku. Psi a děti většinou pomohli, kočky jen přihlížely.

Schovaná houbička a člověk, který ji nemůže najít

V únoru 2026 otiskl časopis Animal Behaviour studii, jejíž název zní jako rozhodnutý spor: „Dogs' behaviour is more similar to that of children than to that of cats in a prosocial problem situation“ (v prosociální problémové situaci se psi chovají spíš jako děti než jako kočky). Práce vznikla na Eötvös Loránd University v Budapešti a v HUN-REN-ELTE Comparative Ethology Research Group, první autorkou je Melitta Csepregi a vedoucí autorkou Márta Gácsi. Uspořádání bylo záměrně domácí. Známá osoba (u dětí rodič, u zvířat majitel) před zraky sledovaného jedince schovala na viditelné místo houbičku na nádobí, pak ji hledala a opakovala: „Nemůžu ji najít. Co mám dělat?“ Nikdo o pomoc nežádal, nic se neodměňovalo a žádné ze zvířat nebylo na tento úkol cvičené. Ve třech pokusech byla houbička čím dál snáze dosažitelná: nejdřív nedosažitelná a zakrytá, pak viditelná, ale mimo dosah, nakonec zcela přístupná. Jediná otázka zněla, jestli sledovaný jedinec pomůže sám od sebe.

Psi a batolata zasáhli, kočky přihlížely

Skupiny byly malé, jak už to ve srovnávací etologii bývá: 38 necvičených psů z domácností, 22 koček a 19 dětí ve věku od 16 do 24 měsíců. Podle shrnutí výsledků od samotných výzkumníků více než 75 % psů i dětí buď ukázalo, kde houbička je, nebo ji vzalo a přineslo, přestože nebyli cvičení ani odměňovaní a hledaný předmět pro ně nic neznamenal. Kočky nedělaly skoro nikdy ani jedno. Lhostejné přitom nebyly, a to je detail, který stojí za zapamatování: zprávy o studii se shodují, že kočky situaci vnímaly, sledovaly hledajícího člověka a pak zůstaly, kde byly. Výkon batolat je důležitější, než se zdá, protože sloužil jako kontrola metody, ne jako hlavní zjištění. Jak vysvětlila Csepregi, o dětech v tomto věku se už vědělo, že pomáhají, takže to, že se chovaly v souladu s dřívějšími studiemi, „potvrdilo, že naše metoda a experimentální uspořádání jsou vhodné k měření prosociálního chování“.

Kočky jednaly, když šlo o něco, co stálo za to

Výsledek, který hlavní zjištění komplikuje, přinesl další pokus, v němž tým houbičku vyměnil za něco, o co kočka skutečně stála: oblíbený pamlsek nebo hračku. Chování koček se změnilo: jakmile se schovaná věc týkala přímo jich, jednaly častěji. Tím se zjištění posouvá od chybějící schopnosti k rozdílu v motivaci. Houbička pro kočku nemá žádnou cenu, takže člověk, který ji nemůže najít, není kočičí problém. Vedoucí autorka Márta Gácsi vyvodila širší závěr opatrně: výsledky podle ní naznačují, že „domestikace, sdílení domova a vytváření blízkých pout nestačí k tomu, aby vzniklo spontánní pomáhání podobné lidskému“. Vysvětlení, které tým nabízí, míří spíš na historii než na povahu: psi pocházejí z kooperativních společenských předků, kdežto kočky mají samotářské předky a do značné míry se domestikovaly samy, místo aby byly vybírány pro spolupráci s lidmi. Genetické poznatky tomu odpovídají: Max Planck Institute of Geoanthropology popisuje dnešní kočku domácí jako potomka hlavně Felis silvestris lybica, tedy africké neboli blízkovýchodní divoké kočky.

Co studie o kočkách neříká

Bylo by snadné to odložit jako důkaz, že kočkám na nás nezáleží, jenže širší odborná literatura takové čtení nepodporuje. Pomocí testu bezpečné základny (Secure Base Test), převzatého z výzkumu lidských kojenců, popsaly Kristyn Vitale, Alexandra Behnke a Monique Udell v roce 2019 v Current Biology, že kočky projevují vůči lidem, kteří o ně pečují, zřetelné typy citové vazby: asi 65 % koček a koťat bylo zařazeno jako jistě připoutaných, což velmi těsně odpovídá podílu uváděnému u lidských kojenců. Starší studie téže skupiny, publikovaná v roce 2017 v Behavioural Processes, dala kočkám na výběr mezi sociálním kontaktem s člověkem, jídlem, hračkami a pachy a zjistila, že sociální kontakt s lidmi byl u většiny koček nejoblíbenější kategorií, a to u domácích i útulkových, s jídlem na druhém místě. Když to postavíme vedle velikosti vzorku v nové studii, tedy 38 psů a 22 koček v jediném domácím úkolu postaveném kolem jediného bezvýznamného předmětu, vychází poctivé shrnutí užší než titulky. Psi pomoc nabízejí spontánně, kočky většinou ne. To je skutečné zjištění o pomáhání. Není to zjištění o náklonnosti.

Co to mění doma: pes spolupracuje s vámi, kočka pracuje za odměnu

V praxi to není nová rada, ale tahle studie ji zpřesňuje. U psa je sociální kanál otevřený sám od sebe, a proto výcvik založený na odměně funguje tak snadno a proto načasování vítězí nad štědrostí: odměna musí přijít do vteřiny či dvou od chování, které jste chtěli, a pamlskovník u pasu rozhoduje o tom, jestli odměníte ten správný okamžik, nebo cokoli, co pes udělal potom. U kočky nepočítejte s ničím zadarmo. Chcete-li, aby se kočka zapojila, musí mít nabídka cenu v kočičí vlastní ekonomii, což obvykle znamená jídlo, pro které se musí něco udělat, nebo oblíbenou hračku, která se pohybuje jako kořist, místo aby jen ležela na zemi. To je zároveň odpověď na nejčastější stížnost na kočičí hračky, totiž že je kočka ignoruje: proutek, se kterým člověk opravdu pohybuje, pokaždé porazí hračku ležící na podlaze, protože právě o pohyb tu jde.

Kočky se cvičit dají: co zvládlo 100 koček z útulku

Když se kočky zdají necvičitelné, bývá to obvykle tím, že to nikdo systematicky nezkusil s něčím, čeho si kočka cení. Ve studii z roku 2017 v časopise Animals cvičily Lori Kogan, Cheryl Kolus a Regina Schoenfeld-Tacher 100 koček z útulku v patnácti pětiminutových lekcích během dvou týdnů na čtyři cviky na povel. Výsledky byly nevyrovnané, ale jednoznačné: 79 % zvládlo targeting, tedy dotknout se nosem terče, 60 % otočku, 31 % „dej pětku“ a 27 % sednout na povel. Šlo o vystresovaná zvířata v útulku, která se to naučila během zhruba hodiny a čtvrt celkového výcviku. Stejná logika funguje i v obyčejném obýváku. Proměňte část denní dávky v práci s hlavolamovým krmítkem, lekce držte krátké a jídlo hodně lákavé a přestaňte, dokud má kočka ještě zájem. Kočka, která vám houbičku nepřinese, si kvůli večeři klidně poradí s otočným krmítkem, a obojí vám říká totéž o tom, co ji pohání.

Časté dotazy

Pomáhají kočky svým majitelům?

Zřídka, alespoň v testované situaci. Ve studii z roku 2026 v Animal Behaviour více než 75 % psů a batolat ukázalo nebo přineslo předmět, který hledal známý člověk, zatímco kočky většinou jen přihlížely. Když šlo o věc, kterou chtěly samy, jednaly kočky častěji, což ukazuje na rozdíl v motivaci, ne ve schopnostech.

Znamená to, že jsou kočky ke svým majitelům připoutané méně než psi?

Ne, a jiný výzkum tvrdí opak. Práce publikovaná v roce 2019 v Current Biology s využitím testu bezpečné základny (Secure Base Test) zjistila, že asi 65 % koček a koťat mělo ke svým pečovatelům jistou vazbu, což se blíží podílu uváděnému u lidských kojenců, a test volby z roku 2017 ukázal, že většina koček dala přednost sociálnímu kontaktu s člověkem před jídlem, hračkami a pachy. Spontánní pomáhání a citová vazba jsou dvě různé věci.

Dá se kočka vycvičit jako pes?

Do určité míry, pokud odměna kočce stojí za to. Ve studii se 100 kočkami z útulku, které absolvovaly patnáct pětiminutových lekcí během dvou týdnů, se 79 % naučilo dotknout se na povel terče a 60 % otočit se, zatímco sednout na povel bylo nejtěžší, zvládlo ho 27 %. Krátké lekce s hodně lákavým jídlem fungují lépe než dlouhé a přestat, dokud kočka ještě chce, je důležitější než dotáhnout plán do konce.

Zdroje

Obecné rady, ne veterinární doporučení. Pokud se vaše zvíře zdá nemocné, má bolesti nebo náhle změní chování, obraťte se na veterináře.